23. října, Akropolis
Hugo Race & The True Spirit v Akropoli předvedli hlavně písně z nového alba Last Frontier. Hráli dobře, i když už jsem od nich viděl lepší koncerty. Podle reakcí se mi zdá, že ačkoli k nám jezdí každý rok, téměř nikdo ho tu nezná.
Hugo Race patří do proudu australských hudebníků, kteří (alespoň
na chvíli) žili během 80. let Berlíně, a spoluvytváří postpunkový rock-bluesový
zvuk, charakteristický už na první poslech. Mezi další zástupce téhle skupiny
patří bezpochyby Nick Cave, Mick Harvey, Conway Savage, nebo Bruno Adams.
Hugo Race začínal v kapele “Plays With Marionettes”, která
vydržela rok (82-83) a nahráli 2 singly. Potom se Hugo stal kytaristou “The Bad
Seeds”, v roce 84 s nimi natočil “From Her To Eternity”, potom sice Seeds opustil,
ale občasně s ním spolupracuje dodnes (i když současný směr Nicka Cavea podle mě
už moc prostoru pro další kytaru nedává), podílel se na “Kicking Against The
Pricks”, “Tender Prey” i “Murder Ballads”.
Mezitím, mezi lety 85-88, hraje v kapele “The Wreckery”. Natočili
několik desek, nejdřív miniLP “I Think This Town Is Nervous”, potom “Yeh My
People”, dále LP “Here At Pains Insistence” a “Laying Down Law”.
V roce 1988 zakládá “The True Spirit”, kde hraje dodnes.
Dalšími členy True Spirit na koncertech jsou Nico Mansy (kytara, klávesy) & Chris
Hughes (bicí). Hugo Race & The True Spirit vydali 8 desek, Hugo potom ještě jednu
sólovou (jde o záznam sólo koncertu z Modeny v roce 1994).
Hugo Race se dále podálel na následujících projektech:
V roce 1987 hrál ve filmu “Dogs In Space”, s Nickem Caveem
spolupracoval na scénáři filmu “Ghosts... Of The Civil Dead”, zahrál si i ve filmu
“In Too Deep”.
Kytarově vypomáhal na “Danger In The Past” Roberta Forstera,
“Intoxicated Man”, Micka Harveyho, nebo “Seven Lives Later”, Nikkiho Suddena.
Hugo Race se v poslední desce posouvá směrem k pomalejšímu blues,
využívá elektronické efekty a přestává se snažit zpívat. Deska Last Frontier by
vám neměla uniknout, jestli hledáte něco mezi Caveem a Waitsem.
