Tenhle K-O-N-C-E-R_T byl naprosto vyčerpávající, trval bez přestání téměř 3,5 hodiny. Psí vojáci se rozjeli trochu pomaleji, ale během dvaceti minut nabrali tempo, které se postupně ještě zvyšovalo a zvyšovalo a zvyšovalo, až... až do konce. Zahráli téměř všechny svoje hity, jedním z ojedinělých zážitků byl šest let nehraný Kilián Nedori. V tu chvíli se Lucerna změnila v n-.eu.-ro-tic-ky poskakující rej (Kiliánů Nedori).

Z černého piána, jako nějaký pobavený zkrušenec, vyhrabával Filip Topol svoje melodie, a tím piánem se stala potom celá Lucerna. Protože všichni ty lidi, co tam byli tuhle kapelu nejspíš poslouchali hodně dlouho, takže ta hudba šla z jejich srdcí, alespoň to teda tak vypadalo.

Ke konci Psí Vojáci zahráli i pár písní ze své nové desky - Myši v poli. A potom?

Psí vojáci, i přesto, že střídali dvě základní melodie, jsou vážně dobrou kapelou, ať už posloucháte, co posloucháte. Pohybují se na hranici něčeho, co se snad dá nazvat rock-jazz, občas znějí roztříštěně, občas tvrdě, ale hlavně je celkem jasné, že hrají NĚCO. Že se snaží někam dojít a zkoumat svůj svět.